Rizika při soužití mladých manželů s rodiči manželky :

– když se manželka dostane do konfliktu s manželem, může utéct ke svým rodičům

– muž má pocit, že slovo rodičů je pro manželku důležitější než jeho, protože oni jsou její oporou

– když je tchýně dominantní, bývá její dominance velkým zdrojem napětí

– když se rodiče manželům starají o dítě, finančně je podporují, musí manželé počítat s principem výměny, něco za něco

– když manželé žijí s rozvedenou, nebo ovdovělou matkou manželky, může se tchýně snažit naklonit si zetě na svou stranu, o to víc, když je její vztah s dcerou problematický

Rizika při soužití mladých manželů s rodiči manžela:

– žena negativně prožívá zásahy tchýně v domácnosti bojují o ” kralování” v kuchyni, o přízeň dětí / vnoučat

– vzájemná rivalita ženy a tchýně o manžela a syna

– pokud žila před sňatkem tchýně sama se synem, je pravděpodobné, že je na syna silně citově upoutaná  a v takovém případě je společné soužití této trojice většinou velmi nešťastná volba.

Rizika, když manželé žijí samostatně:

– najčastější problémy souvisí s návštěvami rodičů, když partneři mají jiné představy o frekvenci návštev rodičů než rodiče i než druhý partner.

– zásahy rodičů do chodu samostatné domácnosti přes jednoho z manželů (jak hospodařit, vychovávat děti, trávit volný čas, …)

Co si můžou a co nemůžou rodiče dovolit, když se mladí vezmou?

Existují určitá nepsaná pravidla, jejichž dodržování přináší do vztahu rodiče versus mladí manželé pokoj a úctu. Jejich respektování je přímo nevyhnutelné.

• sledovat s porozuměním a pochopením těžkosti, na které mladí narážejí
• nesnažit se poučovat a už vůbec ne poukazovat na nedostatky jednoho z partnerů
• kousavě nekomentovat a nehodnotit situace! Stačí se jen zeptat a s pochopením naslouchat
• pokud mladí radu nechtějí, nevnucovat jim ji
• je potřeba být zázemím, mladí můžou kdykoliv přijít, popovídat si, pochválit se, při stížnostech však není vhodné přidávat se na některou stranu
• vhodné je zareagovat způsobem: je mi líto, že máš takové trápení, chápu to, mrzí mě to, ale výroky typu : “Já jsem ti to říkala!” nikomu nepomohou, jen děti od rodičů odhánějí

Vícegenerační bydlení se doporučuje jen v případě skutečné zralosti osobnosti lidí bydlících spolu, kteří jsou schopní značné tolerance, empatie, porozumění a velkého respektu jedněch k druhým. Vzájemná úcta je tehdy nevyhnutelná. Na to, aby mohl systém vícegeneračního bydlení zdravě fungovat, musí se jasně identifikovat a definovat osoby a jejich pozice, místo, míra a způsob jejich vlivu v domácnosti. Nejde ani tak o peníze, ale o to, aby nedocházelo k nejasným a manipulačním vlivům jedné osoby na druhou v rámci širšího rodinného společenství. Důležité je si stanovit hranice mezi jednotlivými členy společenství a hranic mezi jednotlivými rodinami žijícími ve společné vícegenerační domácnosti.