Určitě mi mnozí dáte za pravdu, že pilířem spokojeného a zdravého manželství je důvěra. Vztah, ve kterém nechybí důvěra je stabilnější, upřímný a laskavý. Zkušenosti s manželskými páry dokazují, že důvěra je najvýznamnějším předpokladem pro udržení štěstí. Manželé se však nejednou ocitnou ve slepé uličce, protože jejich vztah poznamenala jedna z nejhorších příčin narušení vzájemné důvěry – nevěra. Tato chyba jim pak znemožňuje vidět ostatní problémy v jejich manželství, které nevěře předcházely.

Pokud si manželé vzájemně důvěřují, dokáží se vcítit do partnerova myšlení. Znamená to umět si představit sebe samého v kůži partnera, podívat se na daný problém očima druhého. Umět se vcítit do druhého není snadné, ale pro udržení důvěry nezbytné. Podívejme se tedy společně na jeden poradenský případ, ve kterém síce důvera dostala řádně za uši, ale pochopením podstaty manželské krize obměma partnery získala šanci opět se dostat do jejich vzájemného života.

Vůbec mě nenapadlo, že by mi byl muž nevěrný

„Kdyby mi někdo řekl před dvěma týdny, že jem i můj muž nevěrný, s chutí se zasměju. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Možná jsem byla poslední měsíce slepá, ale Davidovi jsem věřila a nikdy bych to od něho nečekala,“ začala rozhovor o manželském problému zvaném nevěra 32-letá Kamila.

Ani naše děti nás jeho nevěře neubránily…

„Jsme spolu už 6 let. Neříkám, že je to procházka růžovým sadem, ale žádné velké konflikty jsme neměli. Máme dvě děti – dvojčata, mají teď čtyři roky. Určitě si umíte představit, kolik péče a pozornosti vyžadují dvě stejně staré děti. Někdy je toho na mě opravdu moc. Oba nás překvapilo, když nám lékář oznámil zprávu o dvojčatech. Ani jsme na to nebyli připravení. Po narození dětí se David zpočátku snažil, ale časem rezignoval. Je typ, který nerad trávi čas v bytě. Cíti se v něm stísněně. Dříve jsem se mu přizpůsobovala, chodila jsem s ním po skalách a horách. Je totiž horolezec. Víkend bez skal byl pro něj zabitým časem. S příchodem dětí se to ale změnilo. Když jsem ho držela doma, nebyla s ním řeč. Byl mrzutý, nevrlý. Tak jsem opět ustoupila a řekla si, ať raději jde, takhle protivný byl doma szejně k ničemu a dělal jen dusno. Problém byl v tom, že to nebral jako ústupek z mé strany, ale zvykl si na to jako na samozřejmost, že má nárok po celém týdnu na svůj koníček. Když jsem se bránila tím, kdy příjde čas na moje koníčky, obratem mi řekl, že jsem přece doma a do práce nechodím.“

Z povídání paní Kamily bylo jasné, že se přizpůsobovala celý život. Né jen v manželství, ale i doma rodičům a později v práci. Byla to její strategie jak čelit konfliktům, kterých se bála. Raději se stáhla, „kousla se do jazyka“, čímž však dala prostor druhé straně využít situaci. Na prosazování vlastních potřeb využívala „stěžování si a fňukání“, jak to sama nazvala. Místo toho, aby jasně řekla Davidovi, co od něho očekává, mluvila v hádankách, že si to takhle nepředstavovala, že ji nikdo nechápe, aby se nad sebou zamyslel, copak se tak chová otec dvou dětí, a podobně. Tudy však cesta k úspěchu nevedla. O nevěře se dozvěděla klasicky, od přítelkyně, která viděla Davida vícekrát ve městě s nějakou brunetou. Když se nad tím Kamila více zamyslela, vzpoměla si, že poslední dobu chodil David domů pozdě, každý víkend trávil na skalách, přičemž Kamila věděla, že horolezectví se věnovala i jedna jeho kolegyně. Taktéž bruneta.

„Ne, to určitě nemůže být pravda! Je opravdu možné, že by mi byl nevěrný? Asi bych s těmito pochybnostmi nedokázala žít. Musím to zjistit.“ Když se David vrátil z práce, následoval krátký rozhovor.

„Vím, že se scházíš se svou kolegyní, řekni mi, co za tím je.“

„Miluji ji,“ odpověděl.

„Jsi mi s ní nevěrný?“ Následovala odpověď že ano, ale na otázku, jestli se chce David se svou ženou rozvést, už řekl, že neví.

„Zhroutil se mi celý svět. Pamatuji si jen, že jsem proplakala celý den a v noci jsem nemohla spát. Neustále pátrám po odpovědi, kde jsem udělala chybu. Nechci se rozvést. I když to hodně bolí, máme dvě děti, které nás potřebují oba dva. Zůstala bych na všechno sama, finančně i psychicky, navíc chudáci děti, tohle si nezaslouží.Je možné nám pomoci?“ Byla to složitá otázka, na kterou se mi před rozhovorem s Davidem těžce odpovídalo.

„Já vím, nechali jsme to zajít příliš daleko. Udělali jsme si ze života úplný chaos. Nikdy jsem si nemyslel, že Kamile tak ublížim. Vždyť to stejné udělal otec mé matce a já jsem ho za to nenáviděl,“ spustil David vodopád slov, které asi dlouho v sobě dusil. „A já nechci, aby mě nenáviděly moje vlastní děti!“

David byl 36-letý muž, který měl na mnohé věci v životě smůlu. Vyrůstal jen s matkou, otec od nich odešel kvůli jiné ženě. Bylo to pro něho trauma, které si nesl celé dětství. Po ukončení střední školy začal studovat na vysoké škole, kterou ve 3. ročníku předčasně ukončil. Technika ho nebavila a byla to další rána do jeho podkopaného sebevědomí. Začal pracovat jako pojišťovací agent. Ze začátku to celkem šlo, ale když bylo potřeba oslovovat firmy a cizí lidi, měl trému, nevěřil si. Vyzkoušel čtyři pojišťovny, ale za nějaký čas odešel. Kamila byla pro něho světlým bodem. Měl pocit, že si dokonale rozumí. První zlom přišel po narození dvojčat. Najednou bylo v domácnost potřeba všechno dělat jinak.

„Kamila si začala stěžovat, stále po mně něco chtěla, neměl jsem chvilku pro sebe. Vím, starost o dvě děti je náročná, ale proč mi všecko musela servírova ublíženě, plačtivě a ufňukaně? Častěji jsme se hádali, neměl jsem na to nervy. Raději jsem vypadl z domu, abych měl klid. Vím, nepomáhal jsem jí v této situaci, ale ona taky neměla chuť na moje problémy. Právě jsem si našel práci v jednom vydavatelství. Chtěl jsem si sní popovídat o nových věcech, o mé práci, ale jí to nezajímalo. Důležitější byly plínky, které jsem nepověsil na balkón. “A v sobotu zase půjdeš na ty blbý skýly?” To byla její typická otázka.No a tak jsem chodil na ty “blbý hory”. Byl jsem pak nadšený, když jsem ve vydavatelství našel na lezení partnera. Lépe řečeno partnerku, která se skalám a lezení věnovala deset let. Magda měla krásný vztah k přírodě, což mi u Kamily chybělo. Dokázali jsme spolu mluvit o sportu a o horách celé hodiny. Časem jsem jí pověděl o problémech doma. Víte, co mě na ni okouzlilo? Že na mně měla čas. Poslouchala mě. Chybělo mi to, a proto jsem zapomínal na Kamilu, na rodinu. A sex? Nějak to přišlo samo. Nedokázal jsem už říct ne. A vlastně bylo to vzrušující, že mladé svobodné děvče touží právě po mně. Nevím ale, jestli se chci rozvést. Nedokážu se rozhodnout.“

Ze všeho nejdřív jsem potřeboval ubezpečit Kamilu, že neudělala nic, čím by vyvolala v Davidovi chuť na nevěru. Ta souvisela později s Davidovými problémy, s kterými se dlouho odmítal vypořádat a s nefunkční komunikací. Navzdory Davidově nevěře si Kamila lámala hlavu, jak by mu pomohla a kde udělala chybu. Pokračovat však v takovém sebeobětování by bylo chybou. Říkal jsem jí, aby Davidovi řekla, jak se cítí a co od něho očekává. Aby svůj mimomanželský poměr okamžitě ukončil, což je pro úpravu manželství nevyhnutelné. Dobrým znamením bylo, že oba poznali, že nevěra byla signálem nějakých skrytých problémů, s kterými je potřebné něco dělat.

Díky času a  rozhovorům získal David nadhled a dokázal se podívat na svůj život jiným pohledem. Chápal, jaký měly jednotlivé zážitky vliv na jeho psychiku a jak negativně ovlivňovaly jeho sebevědomí, až dospěl do stavu, kdy jedině zájem jiné ženy byl pro něj potvrzením, že ještě za něco stojí. Porozuměl tomu, že toto není cesta ke spokojenému životu. Nejtěžší etapa byla však stále před námi. Kamilina důvěra v partnera byla závažným způsobem narušená. Oběma jsem vysvětlil, že své manželství můžou napravit jen tím, že ho od základů přebudují. David slíbil, že na sobě bude tvrdě pracovat. Ukončil mimomanželský vztah, odešel z vydavatelství a začal pracovat v pojišťovně. Kamilina duše byla hluboce raněná. Potřebovala čas a prostor, aby bolest pominula. Oba začali spolu více komunikovat a poslouchat se, což je o něco více sblížilo.

Hlavním stavebním kamenem byla Davidova schopnost vidět svůj podíl viny na vzájemném odcizení se. Důležité bylo, že i když se od sebe oba vzdálili nekonstruktivní komunikací a odděleným trávením času, cítili k sobě lásku, i když pochroumanou všemi těmi nedorozumněními. Na jedné straně mimomanželský vztah přinesl Davidovi množství pozitivních zážitků, ale na straně druhé díky němu pochopil a uznal, že z dlouhodobého hlediska nemůže tyto vztahy jejich kvalitou srovnávat. U Magdy ho oslovilo především to, co se ze vztahu s Kamilou vytratilo. Zájem o druhého, společný program, spontánost, bezkonfliktní komunikace, či možnost postěžovat si. Po dobu konzultací jsme se toto všechno snažili obnovit i ve vztahu s Kamilou.

Cesta k opětovné důvěře byla trnitá…

Mnohokrát to nešlo lechce, protože znovu k sobě najít cestu po takovém zásahu do manželské důvery, jakým je nevěra, je složité. Navíc, popírat ji a tvářit se, jako by se nic nestalo, není správné, protože by to bránilo uzdravení vzájemného vztahu. Podvedený člověk musí mít dostatek času a prostoru, aby po odhalení partnerovy nevěry měl možnost dosyta si vybít svou zlost a vyplakat se.

Tento pár navštěvoval poradnu více než osm měsíců. Ne vždy končí manželské problémy spojené s nevěrou šťastně. Často to závisí pohledu obou partnerů na vlastní problémy. Když se milostná aféra jednoho z partnerů nepokládá za katastrofu, která zákonitě předznamenává rozpad manželství, ale když se považuje za varovný signál vážných problémů, které se neřeší, existuje naděje vrátit světlo do nefunkčního vztahu.