Jsem rok šťastně vdaná. S manželem jsme spolu chodili pět let, takže se dobře známe a máme se moc rádi. Jsem šťastná, že jsem si vybrala právě jeho.

Nedávno jsem sa seznámila s mužem, se kterým si velmi dobře rozumíme a stali se z nás dobří přátelé. Protože jsme muž a žena, občas to mezi námi “zajiskří”. Ani jeden z nás nemá žádné boční úmysly, i on je ženatý. Ale když se podívám na sebe shora, mám pocit, že se někdy chovám jako zamilovaná puberťačka. A možná by jsme některé věci neměli dělat (procházky či rozhovory osamotě, přátelské objetí…) Bojím se, aby se mi jednou nevymkla situace z rukou…

Scházíme se pracovně, takže to nemůžu vyřešit tak, že se už nepotkáme. Jak se mám k němu chovat? A mám o tom něco říct svému manželovi?

Milada

Každý z nás má určitý systém hodnot, se kterými souvisí i to, co očekává od partnera. Něco z toho si uvědomujeme více, něco méně. Všeobecně však platí, že potřebu, která je momentálně naplněná, si člověk neuvědomuje. A naopak ta, která právě není uspokojená, vystupuje do popředí. Chléb s máslem má pro hladovějícího člověka mnohem větší hodnotu než pro dobře najezeného. Ten má momentálně jiné potřeby. Ale když bude tři dny bez jídla, i jeho potřeby se změní.

“OSUDOVÁ” LÁSKA

Podobné to je i v partnerském vztahu. Když je pro mně nejdůležitější, aby byl můj manžel dobrým otcem a aby mi pomáhal v domácnosti, vezmu si právě takového člověka (když mám to štěstí a najdu ho). Žiju s ním šťastně, ale po čase se mi vlastnost “laskavý a obětavý” nezdá nijak zvlášť důležitá. Když je tato potřeba uspokojována, neuvědomuji si ji. Naopak, moc mi chybí, že můj manžel není společenský typ, který by rozproudil zábavu a okouzloval ženy. A, světe div se, na podnikové zábavě potkám právě takového, a k tomu se mi začne ještě dvořit. Jeho zájem mi lichotí a vidím v něm ztělesnění všeho, co mému manželovi chybí. A oba máme pocit, že k sobě patříme. Vyplývá z toho, že jsem našla “osudovou lásku” a moje nynější manželství byl tragický omyl. Po probděných nocích dospěju k definitivnímu závěru – osud chtěl, aby jsme se potkali. Slyším volání srdce a svému muži nechám dopis na rozloučenou:

“Naše manželství byl omyl. Jen by jsme se trápili. Dělám to i pro Tvé dobro, i když se Ti to možná nezdá.” Se slzami v očích padnu do náruče mého milovaného… Dojímavá scéna, krásná hudba, závěrečné titulky. Film skončil. Realita pokračuje: přestěhuji se ke své “osudové” lásce a prožíváme spolu pohádkově medové týdny. Po čase mi však začíná čím dále tím více vadit, že můj princ neumí ani opravit kapající kohoutek, o mytí nádobí, žehlení nebo jiné pomoci není ani řeči… Doma ho vídám zřídka, protože reprezentuje podnik na různých recepcích a kulturních akcích, na které mě málokdy bere sebou… Stále častěji mě přepadává vzpomínka na mého opuštěného manžela, který se vždy snažil přispívat do chodu domácnosti co největším dílem, který by pro mně udělal cokoli na světě… Začínám chápat, proč jsem si ho brala, a po nocích pláču do polštáře…

DOBRODRUŽSTVÍ

Milado, v životě se často potkáte s přitažlivými muži, kteří budou mít to, co váš manžel nemá – protože není dokonalý, tak jak ani vy nejste dokonalá, to není nikdo z nás. Těmto setkáním se nevyhnete, a často ani tomu, že se vám v srdíčku rozleje nový, příjemný pocit… A najednou se vám váš manžel bude zdát obyčejný, nezajímavý… Nemůžete rozkázat srdci, aby něco necítilo. Ale můžete rozkázat tělu, aby něco neudělalo. Je na vás, jak se s těmito pocity vyrovnáte. Zda budete po večerech snít, co by bylo, kdyby… (i když víte, že nic z toho nebude, protože milujete svého manžela), nebo se budete snažit zaměstnat rozum něčím jiným, aby zbytyčně nemyslel na hlouposti.

Jsou to těžké situace, protože člověk je na jedné straně lákaný příjemným dobrodružstvím, na druhé straně svítí kontrolka: Pozor, aby jsi to nepřehnal!

Kam až můžete zajít? Co je ještě projev přátelství a co už do přátelství nepatří? To musíte vycítit vy sama. Aby jste se s čistým svědomím mohla podívat do zrcadla a do očí manžela. Co by řekl, kdyby vás viděl? Každé manželství je jiné. Někdo považuje za prohřešek, když si jeho partner povídá na ulici s člověkem opačného pohlaví. A někde není problémem ani to, když žena přenocuje v bytě svého bývalého spolužáka. Je dobré, když si o těchto věcech s manželem popovídáte a zjistíte, kde jsou hranice “slušnosti” u něj. Tak předejdete zbytečným nedorozuměním.

Snažte se co nejmíň vyhledávat svého nového přítele. Zkuste si někdy odřeknout to, co je vám příjemné (například rozhovor s ním), nebo se při setkání omezte na krátký pozdrav a nezastavujte se na delší rozhovor – například pod záminkou, že pospícháte. Je to hodně těžké, ale zkuste to alespoň občas. Sama si dopředu řekněte, co si (nebo jemu) už nedovolíte, a dodržte to. A když žertujete, dávejte pozor, aby bylo jasné, že jde o žert.

Věnujte se svému manželovi. Pokuste se investovat do vašeho vztahu, obohatit ho. Možná že objevíte něco nového, čeho jste si do teď nevšimli. Odhalujte svého manžela, poznávejte ho, povídejte si spolu. Když poroste vaše vzájemná láska, budete jistější ve vztahu k jiným mužům a ve vašem srdci, zaplaveném láskou k manželovi, bude méně místa pro náhodné zamilování se.

Často svému příteli povídejte o manželovi a lásce k němu, aby bylo jasné, že “nemá šanci”. A ptejte se na jeho manželku. Aby vaše polovičky byly při vás alespoň takto. Když byste měla pocit, že se vám to vymyká z rukou, popovídejte si s ním otevřeně a dejte mu jasně najevo, že si pokračování vztahu tímto směrem nepřejete. Kdyby už nebylo žádné jiné řešení, v zájmu klidu ve vašem manželství by bylo nejlepší, kdyby jste se s ním už opravdu nemusela stýkat.

OTEVŘENOST?

Velkým kladem je, pokud máte se svým manželem otevřený vztah. V kontaktu s jiným mužem možná poznáte některé své skryté vlastnosti nebo touhy. O těch si můžete ve vhodné chvíli popovídat s manželem. Není vhodné předělat ho podle vašich představ, ale ve snaze trochu více odhalit samu sebe. Možná vám to oběma pomůže při budování vztahu.

Ale o kolegovi a o tom, co k němu cítite, je lepší nemluvit, hlavně když ani vy sama v sobě nemáte jasno. Možná by situaci považoval za mnohem vážnější, než jaká je ve skutečnosti, a zbytyčně by to v něm vyvolalo zmatek, žárlivost a nedůvěru. Není však dobré ani o tom mlčet. Nevíte, co se manžel někdy od někoho dozví. Později o něm mluvte jako o kamarádovi. A zkuste je seznámit, aby to pro manžela nebyl “nějaký podezřelý muž”, ale konkrétní člověk. Možná se z vás stanou dobří přátelé ve čtveřici – i s jeho manželkou.

Nicméně, je dobré nedělat z toho vážný problém. Berte to jako přechodnou záležitost, která – když ji nebudete živit – časem sama odezní. Věřte, že žádné takové okouzlení netrvá věčně. Láska k manželovi, kterou pociťuji z vašeho dopisu, vám určitě pomůže.

Nemá smysl stranit se všech mužů, aby vdaná žena náhodou nepřišla k pokušení. Prišla by tak o mnoho přátel, kteří by ji mohli obohatit. Ale přátelství je potřeba udržovat v určitých hranicích, aby plamínek nepřerostl v oheň. I když jsou tyto hranice u každého jiné, je dobré držet se těch “přísnějších”.

K. Gomošová

Zdroj, převzato z manzelstvi-portal.cz